Leden 2010

Začátek konce, 3.díl

27. ledna 2010 v 7:05 | DennY*
..To mi teď chybělo.." kleje si Tereza..

Potichu našlapuje na špičkách ke dveřím.
Před plůtkem vidí dva chlapy.
Velké, černé brýle, kvádry..

,,Jak mafiáni" pomyslela si..

Dělala, že nic nevidí.
Šla do horké sprchy..
Naráz slyší někoho, jak klepe na dveře.
To není možné.
Vždyť Dan je ještě v práci.

Koukne se.
Oni, to oni přelezli plot.
Co teď?
Slyší kopání do dveří.
Cítí, jak se chvěje podlaha.

Jediné, co je poblíž je Danův župan.
Rychle ho bere na sebe.
A jde odvážně k předsíni.

,,Pánové? Dámy nesnáší dupot"..
Otočili se na ni.
Začali se smát.
Hned jí to všechno došlo.
Půl třetí odpoledne.
Dan má za půl hodinky přijít.
Kdoví jestli.
Nevím zdaleka, kdo jsou oni.
...Ale ani neví, kdo je Dan.

Zvládla horší situace.

Ten vyšší jí přejíždí nožem po hladkém krku.
Proč zase ona?..
Rozvazuje jí župan.
Co si mohla myslet?
Zase ona.
Ne, tady není v bezpečí..

Začátek konce, 2.díl

17. ledna 2010 v 17:28 | DennY*
Je ráno.
Dívka s již viditelnou nadějí a jiskrou v očích vstává.
Prohrábne si své krásné, umyté vlasy.
Ze včerejší noci si pamatuje jen pár pohybů.
Pár okamžiků.

,,Dane? Dane?" Nic.
,,To tu mluvím sama se sebou?" Nic.
Prázdný stůl zviditelňuje vzkaz.

,,Terezko,
díky za včerejší noc. Byla jsi úžasná. Nemůžu na Tebe přestat myslet. Jsi jako anděl, který ve mě dokázal zapálit oheň. Když Tě vidím takhle sladce spát, chci Tě čím dál víc. Ale musím jít do práce. Oblečení máš vyprané a pověšené.. Ve tři se vrátím. Dan"

Dívka usedne na židli.
Její kudrnaté dlouhé vlasy jí padají do očí.
Konečně se cítí, že někam patří.
Kouká na odraz zrcadla.

,,To jsem já?"
Vidí se po dlouhé době.. Koukala se na sebe jen ve výlohách.. A tam moc neviděla.
Ten pohled na zrcadlo se jí líbil.
Viděla krásnou holku s chutí do života.
A hned bylo sebevědomí na místě.

Vysoká bruneta stojí u varné konvice.
Hyponotizuje ji pohledem.
Už aby vřela.
Je nahá.. Jen ručník kolem pasu..

,,Crrrrrrrrr...." slyší zvonek.

Vše se dá na něco (někoho) svést (6.díl)

17. ledna 2010 v 17:19 | DennY*
(kratší dílek o pocitech odloučení)Šla domů a spokojeně si vychutnávala teplou koupel. Uběhly dva dny od doby, co byla s Patrikem a on se neozval. Mobil sice zvonil furt, ale né od toho, koho by Jana čekala. Patrik měl mobil obsazený, vyplý, nebo jej prostě a jednoduše nebral. Neviděla během měsíce s Patrikem moc kámošek, mimo těch ze školy, a tak se vídala s nimi. Možná se jí po Patrikovi zastesklo, ale.. Proč by se měla zatěžovat myšlením na něj?.. Jo, důvod by byl- zamilovala se, ale.. Tohle se jí jako důvod,- dostatečný důvod vážně nezdál. Že se s ním vyspala, že s ním strávila mnoho času. No a co jako? Nejedna kámoška si všimla, že Jana není jaksi "absoluty normally" jak si říkaly kdysi.. A tohle, že je napůl prozrazena Janu taky nezajímalo. Jo, žijí v Praze, ale koho by napadlo, že svět je tak malý? Jasně, stane se, jak můžou kámošky vědět, že zrovna TEN PATRIK JE JEJÍ PATRIK?.. Ha! Má vystaráno. Patrik se neozýval ani další den.. Druhý, třetí, ani pátý. Byly dva dny po Mikuláši, který chtělay při ohňostroji strávit s ním při společném polibku.. No, možná by byl proti, ale ona to íšleně chtěla. Ale čas člověk nevrátí. Někdy měla dojem, jakoby Patrik vymizel z jejího života, a přitom to byl jen týden, co jej neměla vedle sebe, týden, co neslyšela jeho hlas, týden, který necítila jeho vůni. Ale ona si to nepřizná. Jednou se šla projít po lese. Koukala se kolem sebe. Byl prosinec, příroda krásná, zamrzlá, jinovatka na stromech ji fascinovala. Zadívala se, fotografovala poslední suché a zmrzlé lístečky na prázdných větvích. Fotila zamrzlou hlínu, po které šla. Opuštěné tabulky, které roky nikdo neopravil, pár hus, které ještě nestihly odletět, byl moc teplý podzim, zima přišla rychle. Šla fotit studený západ zimního slunce na útes, akorát se na fotku vešel rybník, který z útesu pozoroval nejeden zamilovaný pár. Vypnula foťák, tyrkysový Olympus z nejnovějšího letáku. Vydechla, zachumlala se do šály, která ladila s foťákem, podívala se z útesu, zakymácela se jí šíleně noha, zatočila hlava.. A šla co nejrychleji od útesu zpátky. Koukala na ptáčky, jak bezúčelově poletují a i ona si připadala rázem tak volná. Zadívala se do šedých nebes a rázem.. Velice rychle v sekundě si vzpoměla na krásnou namrzlou hlínu, na které stála před chvilkou a stojí i teď a... Letěla dolů. Sice jenom na zem, ale od praštění do zmrzlé země s jinovatkou ji rozbolela hlava, nemohla došlápnout na nohu. V ten moment jí teprv došlo, že ona na jehlových lodičkách nepatří do lesa..

Začátek konce, 1.díl

16. ledna 2010 v 21:17 | DennY*
Byla jednou jedna dívka, krásná vysoká bruneta s kudrnatými vlásky. Kdysi opečované vlasy teď hyzdily její tvář. Její kdysi barevné oblečení bylo ušpiněné, týdny neprané, za kdysi drzý úsměv se vsunul zoufalý posunek. Bylo devět hodin večer a ona znovu stála u té zdi. V jediné ještě čisté sukni, ve vyhrnutém tričku. Přestože byla chladná zima. Neměla kam jít. Ale ano, měla.. Za svým přítelem, který ji mlátil, ponižoval, znásilňoval. Rodiče neměla. Zdědila po nich jen dluhy, jejich byt ne, byl exekuován. Musela někde brát peníze. Ale vrátíme se k začátku.